Vnímání architektury...

„Méně je více.“ - „ Less is more,“ hlásal slavný architekt ( Ludwig Mies van der Rohe 1896 – 1969)
„Méně je nuda.“ - Less is bore,“ glosoval toto tvrzení jiný (Robert Venturi *1925 )

Se kterým z aktérů této slovní hříčky, mám souhlasit?

Obojí je pravda. Zvláště dnes, kdy cítíme potřebu odlišovat se, tyto aforismy vyjadřují, jak rozdílně lze architekturu vnímat.

Je opravdu architektura balancováním na tenké hranici estetiky, být za každou cenu originální a zaujmout v prvoplánových pohledech, nebo naopak vsadit na jednoduchost, řád, důstojnost, čistotu a eleganci neboli minimalismus?

Mně osobně je asi stále bližší Ludwig Mies van der Rohe. A přesto mám někdy touhu v průběhu tvorby zakomponovat trochu té disharmonie, nakopnout a rozpohybovat ustálené zvyklosti... Je to snad přitakání k výroku s nudou? Jenže já cítím, že kolikrát stačí přidat jenom trošičku, nenápadný prvek - jako je třeba asymetrie oken, zaoblená linka v ortogonální soustavě nebo římsa v protipohybu. Tato opatrnost, tento můj osobní pocit, mě zase vrací k tomu prvému aforismu...

Někdy se také ptám, co nového lze v projektování přinést? Zdá se , že v dnešní době a zvláště na papíře lze vymyslet cokoliv. Lze opomíjet ekonomická hlediska takového konání? Není lépe se naopak ohlížet zpátky k poctivému řemeslu a principům, které vznikaly ze zkušenosti po staletí a kombinovat je s poznatky, materiály a konstrukčními možnostmi poplatnými této době? Mnoho z dnešních domů by se mohlo učit od jejich, více než půl století starých, předchůdců od Wrighta či van der Rohe.

Máte pocit, že soudobá stavební produkce se sobě velmi podobá? Že stejně není potřeba vymýšlet individuální dům a spokojit se s nabídkou katalogů? Nenechte se zmást. I zdánlivě velmi podobné budovy se mohou velmi odlišovat. Ze zkušenosti vím, že nejdůležitější pro stavbu je její proporce - osobní pocit vyváženosti, který určuje výslednou estetiku. To činí domy výjimečnými. To může být přínos architekta, který by měl rozumět a umět uspořádat. Dále by měl přinášet podněty do diskuse o vašich představách a přidávat jim konstrukční řád.
Každý dům může být jiný, protože odráží duši majitele a smysluplnou kontinuitu jeho provozu a to právě díky procesu, jak vzniká. Klientovým rádcem je architekt a jeho rádcem je zase cit a vnuknutí, které se objeví při a po vzájemných konzultacích a promýšlení domu. Někdy tvoříme, aniž bychom to uměli slovně vyjádřit a odůvodnit. Někdy i sám architekt může být výsledkem překvapen s ohledem na původní zadání. Tvoření domu spolu s architektem je nová zkušenost. Domnívám se, že přítomnost u tohoto procesu může formovat Váš názor na profesi architekta.